Jako poddolovaná území se rozumí polygony, zahrnující známý nebo předpokládaný výskyt hlubinných důlních děl, vzniklých za účelem těžby nebo průzkumu nerostných surovin. Nepatří sem tedy objekty typu tunelů, sklepů, kanalizací, podzemních skladů, krytů apod. Důlní díla jsou v rámci uvedených ploch rozložena nepravidelně a mohou zde být i zcela nepoddolované úseky. Možné postižení terénu hornickou činností je tedy většinou podstatně menší než je rozsah zákresů a soustřeďuje se zpravidla zejména do prostoru vyznačených hlavních důlních děl. Z báňsko-technického hlediska je za poddolované území zpravidla považován pouze prostor dobývek nebo komor v určitém hloubkovém intervalu, kde probíhala těžba a kde hrozí největší nebezpečí projevů na povrch (poklesy, propady). Pracovníci ČGS-Geofondu jsou povinni zanést do registru poddolovaných území každé území, na kterém se v minulosti (ať již dávné nebo nedávné) prováděly nějaké kutací práce. Mohlo se jednat o rozsáhlou těžbu, o těžbu nepatrného rozsahu, průzkumné práce nebo třeba jen o kutací pokus s negativním výsledkem. Zdrojem informací zde jsou archivní materiály, odborné časopisy a publikace, výzkumné a průzkumné zprávy, které přinášejí nové poznatky o lokalizaci a rozsahu historických důlních děl a mnohdy objevují další díla, dosud neznámá. Existence zákresu poddolovaného území obecně neznamená zákaz stavební činnosti v dané lokalitě. Znamená pouze, že v dané lokalitě může v některých úsecích ztížit podmínky pro zakládání staveb a doporučuje se konzultovat připravované projekty s inženýrským geologem. V případě předpokládaného intenzivního poddolování na konkrétních lokalitách je třeba provést inženýrsko-geologický průzkum, případně postupovat při zpracování projektu podle normy ČSN 73 0039 "Navrhování objektů na poddolovaném území".